Chceme přivést na myšlenku, otevřít debatu, usnadnit cestu k přemýšlení o konci života. K tomu všemu může aplikace Mojesmrt sloužit. Zde najdete odpovědi na otázky, které by vás v souvislosti s projektem mohly napadnout. Pokud vám vrtá v hlavě ještě něco, napište nám.
Pokud se nacházíte v krizové situaci nebo akutně řešíte péči o umírajícího člověka, obraťte se na odborníky. Na tomto webu nenajdete potřebné rady, dáváme zde pouze prostor k zamyšlení.
Přemýšlet o smrti je těžké a můžeme na to jistě jít z mnoha různých stran - na tomto webu najdete jednu z cest, jak na to. Budeme rádi, když ji využijete svým jedinečným způsobem. Vytvářet si představu o konci života není žádný pragmatický cynismus nebo rouhání. Z našeho pohledu je to realistický přístup k životu a snaha o zajištění vlastní soběstačnosti a spokojenosti do posledních chvil. Proto chceme, abyste se zamysleli, jak má ta vaše „Mojesmrt“ vypadat. Až to budete vědět, mluvte o tom s lidmi kolem sebe. Určitě se dostanete i na další témata, která zde zatím neotvíráme, a to - kdo by o mě měl pečovat, chci strávit konec života doma nebo v nemocnici apod.
Mojesmrt.cz je aplikace, která vám umožní sestavit si seznam posledních přání a vyslovit tak svoje představy o konci života. Výsledný seznam nijak závazný, ale můžete ho sdílet se svými blízkými, kteří tak budou vědět, že vám váš konec není lhostejný.
Jde o první fázi několikaletého projektu, zaměřeného na tematiku umírání, smrti a vyrovnání se s ní. Další fáze budou následovat.
Plánujeme svatby, narození dětí, kariéru, odchod do důchodu. Zapomínáme si promyslet konec života, přitom je to tak zásadní část našeho příběhu. Většině z nás připadá, že je konec příliš daleko. Vzpomeňte si ale, jak je to dávno, co jste opouštěli základní školu. Podobně se za chvíli budete ohlížet za celým životem.
Umírání si spojujeme s něčím strašným, s něčím, co raději nechceme přivolávat ani v myšlenkách. Věřte, že tak to nefunguje. Věřte, že lidé, kteří si myšlenku, že jednou zemřou, připustili k tělu, mají velkou výhodu, když ten okamžik nastane. Češi se na umírání nejvíce bojí bolesti, ztráty důstojnosti a soběstačnosti. K nim dochází právě v případech, že o nich na konci života rozhoduje někdo jiný, ať už lékaři nebo rodina bez znalosti preferencí umírajícího člověka. Proto je potřeba o konci života přemýšlet včas a mluvit o něm se svým okolím. Jak mají vaši blízcí vědět, co si přejete, když to nevíte ani vy sami, nebo když to neřeknete včas? Může jít o věci zásadní jako “nepřeji si být uměle udržován při životě” nebo o věci banálnější „nechci na pohřbu žádné tklivé písně“.
V případě, že do našeho života vstoupí taková nemoc, která nejde vyléčit a která lidský život a jeho pestrost omezuje a zkracuje, můžeme zaujmout v podstatě dva přístupy – buď se opřít o všechny postupy, které umí současná medicína nabídnout, nebo si z nich vybrat jen některé. Můžeme sami pro sebe hledat rovnováhu mezi odvahou bojovat o každý den a odvahou dát průchod přirozenému průběhu závěru života. Stejně důležité jako hledat tuto rovnováhu je, aby vaši blízcí znali vaše přání a preference.
V zemích s dlouhou tradicí otevřeného uvažování o vlastní smrti je běžné, že lidé mají rozmyšlené například to, jestli by chtěli v případě nevyléčitelného onemocnění v závěrečném stádiu převést na přístrojovou podporu životních funkcí, jestli by chtěli až do konce být krmeni umělou sondou do žaludku, když by se těmito postupy daly získat třeba dny nebo týdny života navíc. Těžké přemýšlení, že? Věřte ale, že v době, kdy tento text čtete, jsou s podobnými otázkami konfrontováni lékaři a rodinní příslušníci desítek lidí v českých nemocnicích, aniž by se už mohli zeptat na přání toho pacienta, kterého se tyto otázky týkají. Nejčastější okruhy otázek, které je užitečné mít promyšlené:
Asi je jasné, že urovnání vztahů, splnění posledních přání v rovině zážitků, setkání, květin na pohřbu apod. nelze právně vynutit. Záleží na vašem výběru osob, se kterým se na splnění přání domluvíte. Můžeme vám poradit - buďte konkrétní a nenechávejte tento rozhovor na poslední chvíli.
Majetkové vztahy můžete vypořádat poslední vůlí. Sepište závěť, jak na to si můžete přečíst zde.
Zásadní preference ohledně lékařské péče se dají ošetřit tzv. institutem dříve vyslovených přání, který zajišťuje respekt k vašim přáním i v době, kdy o sobě nejste schopni rozhodnout. Podrobné vysvětlení současné legislativní situace a jak postupovat nabízí tento článek.
„Až budu umírat, chtěla bych se rozloučit se všemi spolužáky ze střední, kteří ještě budou naživu.“ Přijde vám to morbidní? Nám to přijde jako legitimní přání člověka na konci života, který se chce hezky rozloučit a možná vyřešit nějaké dávné křivdy. Uleví se mu. Zároveň je jasné, že pokud o přání nikomu neřekne a zároveň neposkytne seznam osob, které má na mysli, s nikým se nerozloučí. Nebo vy snad znáte všechny spolužáky ze střední školy svých rodičů či prarodičů a jejich společnou historii?